Putování za Rumcajsem

Samozřejmně i Mankou a Cipískem. 

Asi dva týdny před tímto pochodem jsem se stále rozhodoval mezi 50 a 36 km trasou a také zda ji půjdu nebo  poběžím. Nakonec zvítězila varianta pohodově 36 km. Bylo to vůbec 36 km? Podle mého měření jen 30km - někde se pořadatelé asi spletli , nebo že by tiskařský šotek? :) Výlet to byl pěkný s dobrou společností, ale na můj vkus hodně asfaltu..

Plakát akce

Už od Brtnických ledopádů jsem byl domluvený s klučinou, kterého jsem tam potkal (a je také navíc přímo z Jičína), že bychom mohli jít spolu. Ješte pár dní před Rumcajsem to vypadalo, že půjdu sám, ale nakonec přeci jen Lukáš šel se mnou - jeho původní něžnější a krásnější doprovod šel po kratší trase s přáteli z Prahy..

cesta na autobus

První autobus z Mladé Boleslavi odjížděl v  7:25, trochu jsem v něm ještě schrupnul a v  8:10 už jsem stál ve městě pohádek. U Valdické brány na mě čekal Lukáš. Zašli jsme zaplatit startovné po 30 koruně, paní nám dala  propozice ke trase s pěknou mapkou a také kartičku na kontroly a rázem jsme byli připraveni vyrazit. Já si ješte rychle doběhl pro snídani - dva  meruňkové šátečky - mňam a pomalu jsme opouštěli Jičín.

Valdická brána

Prošli jsme vesnicí Holín směrem na Prachov podle propozic by měl být 9 km daleko, ale už po 5 km jsme tam byli, utíkalo to rychle... Cestou jsem se dozvěděl spoustu zajímavých věcí, jelikož je Lukáš členem KČT Jičín. Jak se značí trasy, pár pravidel, kdo to platí a postihy vcelku zajímavé:)

V Prachově na náš čekala usměvavá kontrola, dostali jsem dobrý teplý čaj a razítko s obrázkem Manky na kontrolní lístek. Trasa pokračovala podél Prachovských skal po žluté, trochu škoda, že nevedla přes skalní město, pravda nebyl problém tam zajít, mi se však drželi trasy, alespoň už to nebyla asfaltka.

 

skály , spíše kameny

Zde mi na messanger dorazila zpráva od Petra Bartoníčka na další zajímavou akci co se bude konat v Mladé Boleslavi, jsem celkem zvědav jak to dopadne :). 
Po chvíli jsme už byli na další kontrole u pozůstatku hradu Pařez, kde nám do kartičky přibylo razítko s Rumcajsem. U hradu Pařez se také dělila trasa 50 km a trasa 36 km, já a Lukáš jsme tedy pokračovali směrem na Libuň zase po asfaltce :( je ho nějak moc. Po cestě do Libuně začalo přibýval lidí z 23 km dlouhého pochodu, kteří šli v protisměru. Cesta nebyla moc ničím zajímavá pořád jen asfalt až v osadě Svatý Pert bylo jedno místo kde jsem se zasmál. Byla to zvonička s předpovědí počasí - indikátorem stavu počasí byl provaz visíci od zvonu. Předpověďi byli v tomto smyslu 

• zda-li provaz suchý - svítí slunce
• jestliže provaz vlaje - je větrno
• zda-li je provaz zmrzlý - je mráz , atd.

Lesní cestou jsme se dostali před Morcinov, kde se napojovala trasa padesátkařů dále do Košova. V Košově byla kontrola v hospodě, měl jsem docela hlad od rána kromě dvou meruňových šátečků jsem nic nejedl takže hospoda byla ve správný čas na správném místě. Na kontrole jsem dostali další a už poslední razítko s pohádkovou postavou a rozhodli jsme se chvíli posedět. Na posilněnou jsem si vzal gulášovou polívku, byla celkem dobrá a něco teplého do žaludku také bodlo. Lukáš jakožto člen KČT Jičín všechny lidi na kontrolách znal nejinak tomu bylo i zde. Dostal od pána z kontroly lístek na tekuté občerstvení. U obsluhy jsem Lukášovi vystál frontu na pivo mezitím on dostal od paní z kontroly její svačinu a ředkvičky . Za odměnu za vystátou frontu jsem dostal tu sváču :) chléb se sýrem a mňam ředkvičky. V hospodě jsme nakonec strávili cca 45 min, poté co jsme vylezli ven vysvitlo sluníčko a udělalo se příjemně teplo.

Cestička ubíhala směrem na kopeček Tábor nejvyšší bod našeho putování stojí zde kostelík a hotel s vyhlídkou.

 

Tábor

Z kopečka dolů jsme seběhli do Kyjí, kde mě zaujala krásná autobusová zastávka, hotová perníková chaloupka.

autobusová zastávka - Kyje

Následovalo poslední krátké stoupání a seběh k pile v městečku Železnice odkud trasa vedla po vlastním fáborkovém značení. Kousek od kopce Zebín jsme si řekli že na něj vylezeme, ale ejhle zastavil nás elektrický ohradník. Po chvíli váhání jsem se obětoval a sáhl si -  AUAU :) , šli jsme tedy podél, ale po prolézaní mezi stromky, rašícím bezem a šípkovým trním jsme se ocitli na asfaltce po které vedla naše trasa. Na Zebín už jsme se rozhodli nejít a pokračovali jsme do Jičína, který byl už na dohled.

Ješte před Jičínem mi Lukáš říkal, že musíme jít za organizátorem a ukázat mu GPS log, který mi nakonec naměřil 30 km a ne 36, mě se moc nechtělo:) stejně jsme organizátora nenašli... V cíli jsem dostal diplom za absolvovanou trasu a bonbon, a pak jsem si všiml i součtu účastníků letošního ročníku, bylo psáno celkem 4367 lidí a dětí ( psi, kočky a jiné rodinné miláčky asi nepočítali).

Účast byla slušná

Já a Lukáš

Nakonec jsme se nechali vyfotit u draka a vyrazili k autobusovému nádraží kde jsme se rozloučili. Autobus byl příjemně vytopen a prázdný, pěkně jsem ti tam schrupnul. O následném srazu se spolužáky ze základní školy, a o neděli, kterou jsem celou proležel a léčil kocovinu radši psát nebudu :D .

 

 

 

záznam trasy

Odkazy:

záznam z Endomonda zde
Foto zde