neděle 10. května 2015

Zajímavé akce za poslední měsíc

 Masaryk Run 11.4 2015

     Týden po stodeseti kilometrovém ultratrailu Jarním Šluknovském, jsem byl společně se svým kamarádem Pepou Kohoutkem přihlášen na 10 km dlouhý závod na brněnském Masarykově okruhu. Trochu jsem se toho obával - po stovce mě bolel nárt ještě ve středu. Každý den byla přes noc noha zabalena v igelitu a namazána ibalginem, trochu mě i bolela kolena, ale ostatní se zdálo býti v pořádku. Ani jsem si nemohl vyzkoušet nové boty Mizuno Wave Rider 18, které jsem si na silniční závody pořídil, abych nohy co nejvíce šetřil. 
       V sobotu jsem na výlet do Brna vytáhl i ségru, dojeli jsme do Prahy a přesedli do žlutého autobusu Student Agency. Oba jsme si pustili film We are the Millers a po dvou a půl hodině už jsme vystupovali na zastávce v Brně. 
       Po krátkém hledání Pepy a čekání na jeho přítelkyni Lídu jsme vyrazili na okruh za Brnem. Po příjezdu už bylo všude v okolí plno běžců, mladých i starších ale i lidí, kteří přišli jen fandit. Zbývalo se zaregistrovat, vyzvednout si startovní tašku se startovním číslem, funkčním šátkem a dalšími maličkostmi.






       Hodinu před začátkem jsem se nadopoval dvěma brufeny pro případ utlumení bolesti nártu. Před námi ještě startovali ti nejmenší na tratích 200m a starší na 1500m. 




Pak přišla řada na nás. Přes tisíc běžců a běžkyň se seřadilo na startovní čáru. A bylo vystartováno ! Běžel jsem opatrně, ale nárt mě nijak nebolel, zato kolena o kterých jsem nevěděl, že by mě měla bolet bolela dost, každopádně se to dalo vydržet. Pepa  byl někde vepředu a já si běžel svým tempem. Bylo docela horko a na trati, která nebyla rovná a kde se běželo i do kopce, prý zkolabovalo pár běžců. Já běžel se zavřenýma očima  a snažil jsem se taky nesložit :) Blbec v zateplených leginách :)




A povedlo se.  Po 48 minutách a 29 sekundách jsem byl v cíli, s tak bolestivými koleny, které jsem nemohl skoro ani ohnout jsem si zaběhl sedm osobních rekordů :D .V cíli bylo pro závodníky připraveno  občerstvení takže jsme pojedli banán, koláč, jablko a vše zapili nealko pivem. Počkali jsme ještě na vyhlášení tomboly - bohužel žádná  výhra a po vyhlášení jsme jeli zpátky do Brna, kde jsme se stavili ještě na večeři. Nakonec nás Pepa s Lídou odvezli na autobusové nádraží a Studentem jsme jeli zpátky do Prahy, kde na nás vyzvedl strejda, protože tak pozdě už nic do Mladé Boleslavi nejede. 

- kolena jsem měl úplně rozbitá a nemohl jsem po dlouhém klidovém stavu skoro chodit hlavně ze schodů, asi následek stokilometrového ultra, přeci jen nejsem zatím tak natrénovaný a asi jsem si je přetížil a ani ty dva brufeny nepomohli
- nárt byl zcela vpořádku 
- v jednom stánku jsem si nechal zatejpovat koleno - nejsem přesvědčen jestli to funguje
- v botách se běželo skvěle
- na trati ležela lákavě vyhlížející 200kč bankovka, spoustu lidí přede mnou ji nezvedlo a ani lid za mnou, když jsem se otáčel, asi tam leží dodnes. ale měl jsem chuť - zaplatila by se mi jedna cesta autobusem do Prahy :)
- s Pepou jsme se dohodli, že pojedeme ještě s pár lidmi do Skotska ( bohužel v termínu  Krakonošovy stovky)

záznam trasy zde


Night Run Ostrava 18.4 2015

Chceme čisté Beskydy 18.4 2015

Day run - 19.4 2015 

  Týden později a já znovu vyrážím na Moravu :) Tentokrát severněji od Brna, přesněji do Rožnova pod Radhoštěm, kde mají svoji základnu moji kamarádi Pavel Matyščák - Matyp a Aleš Cahlík - Numbone, které jsem poznal během svých hráčských let v onlině hře LOTRO. S Matypem jsem se viděl na rozdíl od některých lidí ze hry asi nejvícekrát, ať už během oficiálních LOTRO srazů, nebo jsem přijel jen na návštěvu k němu a za Numbonem. Pokaždé byl přichystán výborný program na víkend: turistika po Beskydech, koupání ve Valmezkém bazénu, jízda po cyklotrase podél Bečvy,  grilování a pití alkoholu :)


  V týdnu jsem radši neběhal kolena mě bolela po Masaryk runu ještě v úterý :( V práci jsem si vzal na pátek a pondělí dovču a  na Moravu tedy vyrážím už v pátek ráno. V 10:50 vystupuji ve Valašském Meziříčí z vlaku, Matyp a Numbone pracují nedaleko, takže mě Matyp vyzvedl a ještě na chvíli jsme se stavili u něho v kanceláři, v 11:10 byl odjezd do Rožnova. Cestou  jsme nakoupili v obchodě pár věcí a dorazili  k Matypovi domů. Po krátkém oddechu a mém ubytování započala příprava jídlo. Matyp vykostil 2 kuřata - prsní steaky na sobotu stehna na neděli, skelet na kuřecí vývar. Já upekl pro rodinku koláč - piškot s kiwi v želatině. Pomáhala i Matypova dcera Nikita, která přišla ze školy :) Pak přišla i jeho manželka Blanka.
  Páteční program byl jednoduchý - návštěva Rožnovského pivovaru :) Asi v v pět jsme s Matypem vyrazili, přibrali ještě jeho souseda a dorazili do plné restaurace v pivovaru o chvíli naštěstí bylo kam sednout a nakonec přišel i Numbone. Pivečko měli dobré - dal jsem si dvě řezané a jedno třešňové.


Nechtěli jsme se tu však moc zdržet, protože nás v sobotu čekal celodenní program, proto jsme livli pivovar celkem brzo asi v osm. Než jsem přišli k Matypovi domů, navštívili jsme ještě  souseda, který byl s námi v pivovaru a dali si u něj ve sklepě dvě piva a později u dalšího souseda jsem ochutnal jeho pálenku z malin.:)

  V sobotu ráno po vydatné snídani jsme se s Matypem připravili vyrazit čistit Beskydy také  spolu s Numbonem, který dorazil k Matypovi před dům.


V plánu bylo čištění trasy na Velký Javorník, nasbírali jsme celkem dost odpadků asi 5 pytlů. Je vidět, že někteří si neváží naší krásné přírody.  Na Javorníku bylo sběrné místo, v kontejneru už nějaké odpadky byli, mě asi nejvíce zaujala železná odpadní trubka v novinách a na facebooku pak byli i obrázky nálezu plaveckých ploutví a podobných kuriozit. Dostali jsme odznáček a šli jsme se posilnit zlatavým mokem do místní restaurace. Potom jsme  s Matypem šli na,  kde hodně foukalo, tak rychle šup dolů. V sobotu vlastně byla dost zima a cestou při sběru odpadků mi mrzli ruce. Při výstupu a sestupu na rozhlednu mě začali znovu bolet kolena tak jako před týdnem po Masarykově běhu ach jo:(










Dolů z kopce jsem se tedy táhl pomalu a snažil jsem se šetřit, čekal mě přeci jen večer závod v Ostravě :) Kousek jsme chtěli doběhnout, ale to vůbec nešlo.

Doma u Matypa už čekal připravený dobrý oběd a po něm na mě sedla únava takže jsem šel zalehnou a chrnět načež jsem musel zase v 17:30 vstát a připravit se na noční běh v Ostravě. Zatejpoval jsem si obě kolena a doufal, že závod odeběhnu.

Já a Matyp jsme byli přihlášeni na 10 km trať, Blanka a Nikita byly přihlášeny v rámci rodinného běhu na 5 km. Dále běžela i část rožnovských hobíků, které jsem tak měl možnost poznat. Po registraci před startem jsme se ještě šli zahřát do restaurace a dokoupit tričko s motivem nočního běhu. Ve 20:30 dav čítající přes 500 závodníků rozsvítil svoje čelovky a  vyrazil vpřed. Čekali nás celkem dvě kolečka parkem a nábřežím u řeky Ostravice, rodinný běh jeden okruh. V parku byla cesta pěkná - asfalt a dlažba, ale na nábřeží to byl samý kamínek a pod mosty velké vystouplé kameny, kde musel člověk přibrzdit aby nezakopl.



     Do cíle jsem dorazil v čase 47:25 - takže další osobní rekord : ).  Dobelhal jsem se k mojí skupince a po společném fotu jsme se rozjeli nazpět do Rožnova. Cestou jsme také vysadili Nikitu u babičky a dědy a pokračovali domů kde byla naplánována after party s Rožnovskými hobíky.








Na neděli byl plánován DAY RUN, ale vzhledem ke stavu mojich kolenou  jsme vymýšleli jinou kratší běžeckou trasu nebo běh zrušit. Nakonec jsme přeci jen šli vyběhnout ven. První kilometr po rovině jsem spíše cupital : ( záchranou pro mě byl první kopeček a posléze stoupání. Jiný tlak, který působí při stoupání do kopce na kolena mi dovolil trochu běžet nebo spíše klusat.








Dorazili jsem k chatě mír, kde jsem se měl rozhodnout zda pokračovat nebo se vrátit, cítil jsem se že zvládnu více a tak jsme tedy pokračovali dále po vrstevnici až pod Radhošť, na který jsme se dostali po cestě, po níž v zimě chodí Matyp, Blanka a Nikita jezdit na běžkách. Na vrcholu v chatě jsme se občerstvili pivem a polévkou a domluvili jsme se, že se rozdělíme Matyp běžel dolů a já poklusával a v půli kopce vlivem nárazů jen šel a dole pod kopce spíš sunul. 




Každopádně domů jsem dorazil a záchranka nebyla třeba :) Zbytek dne se odpočívalo já si z Niki zahrál Minecraft, večer jsme si pustili film s Funesem a šli spát. 
V pondělí ráno jsem s Matypem jel do Valmezu kde mě vyhodil tam kde mě v pátek nabral rozloučili jsme se a já po 30 minutách nasedl na vlak směr Mladá Boleslav. 

záznam ze závodu night run zde
záznam z day runu zde

Očista turistické naučné trasy Chlum - 25.4 2015

 

V pondělí, když jsem jel od Matypa z Moravy jsem se rozhodl jet k rodičům do Nepřevázky a ne hned domu do MB, bylo nádherně co bych tedy dělal v paneláku.. Cestou z nádraží jsem si na nástěnce v Nepřevázce všiml pozvánky na úklid nedávno cca rok staré naučné stezky Chlum pod vedením Milady Vrbové z ZO ČSOP Klenice. Řekl jsem si, že když můžu uklízet v Beskydech, bude fajn přiložit pomocnou ruku i kousek za chatou u rodičů. 


  Následující týden jsem se tedy vydal do vsi k hospodě, kde byl sraz účastníků. Sešlo se nás si 20 včetně dvou mrňousů stále v kočárku :) Na trase, kterou jsme, ale neprošli celou bylo nasbíráno asi 6 pytlů s odpadky. Během cesty nám p. Vrbová vyprávěla zajímavosti z okolí, názvy květin, které zrovna u cesty kvetly, takže jsem byl obohacen o další informace, a dozvěděl jsem se, že kousek od naší chalupy je nejcennější místo z celého Chlumu, kde rostou ty nevzácnější květiny. 







Akce byla zakončena opékáním párků kousek od hospody, kde byl ráno sraz účastníků. Kolena dávala o sobě mírně vědět - sakryš kdy mě přestanou bolet? V neděli doma zkouším trochu běhat asi 5 km. Po 3 kilometrech mě začali zase bolet kolena ach jo :(  Nebolí sice tak jako před týdnem a celkem rychle i bolest odeznívá ale  víc jak 10 km bych běžet po nechtěl.


Víkend 1.5 - 3. 5 2015

Nědělo se nic. Jen jsem v pátek sekal trávu a šel si zaběhat asi 11 km, od půli trasy mě kolena začínají znovu bolet, ale není to nic hrozného, po doběhnutí mě celkem rychle bolet přestávají a spíše bolí večer když ležím v posteli. V sobotu nás navštívil můj kolega z práce s jeho 2 holkama, aby si vyzkoušeli chytat ryby v našem rybníčku na zahradě. V neděli vybíhám na radouč dávám si jen 6 km a kolena jsou celkem OK. Proto v pondělí zkouším 13.5 km a kolena jsou úplně OK JUPÍ po měsíci uff. Nicméně si ta měsíční přestávka vyžádala svoji dan a při běhu funím a mám tep přes 170.



25 x Zdolej Ralsko

Tuto zajímavou akci jsem zahlédl na facebooku, když se na ni přihlásili Milan s Michalem, já jsem však neměl nikoho s kým bych toto podnikl. Myšlenku zúčastnit se sám jsem zatratil po útrapách s koleny a navíc by to byla nuda chodit nevím kolikrát do stejného kopce a nazpátek sám. Cílem bylo zdolat kopec se 400 m převýšením tolikrát, aby byl dosažen počet 25ti výstupů a sestupů, přičemž se výstup počítal pro každého člena v teamu. ( 2 museli jít 12x + jeden ješte jednou, čtyřčlenný team 6x a jeden z nich 7x , 25 členná skupina jen jednou). Matyp mi na to nic moc neřekl ( nakonec v tento den běžel 70 km ultra v rámci jeho výzvy Matyp se vrací domů) a já se tedy začal poohlížet po náhradě.

Nicméně ve středu mi na facebook napsala neznámá Anna Markvartová, že jim v teamu 2 lidi odpadli a jestli tedy nechci jít s nimi. Takže proč ne - půjdu.

V sobotu jsem stával ve 4 ráno, abych stihl start v 9 hodin v Novinách pod Ralskem, ve svátek totiž nic moc nejelo. V 7:20 jsem vystoupil v Mimoňi z vlaku a vydal se směrem k Ralsku, musel jsem překonat ten kopec, abych se dostal na start u Novin. Cesta byla dlouhá 10 km a nijak jsem nepospíchal do 9 bylo času dost. Cestou mě napadlo se zeptat organizátora Jirky Musila jestli si můžu pro můj team tento výstup započítat, byl jsem rád že ano :) V 8:30 jsem byl na startu, ale ostatní členové nikde běžel jsem tedy ještě 1.5 km do vsi a hledal bohužel nikde nikdo, telefonní číslo na Annu jsem neměl a na facebook messengera neodpovídala (pak jsem se dozvěděl že nemá mobilní data). Vracel jsem se tedy zpět a tu najednou přibrzdilo auto, oddychl jsem si když jsem v něm uviděl zbytek teamu. Taky nevěděli kam mají zajet tak si to střihli polní cestou na start pod les ( mohli mě vzít sebou a nemusel jsem ten 1,5 km jít zase nazpátek :) ).Tam jsem tedy zakempili koupili jsme si trička, zapsali si účast a převlékli se a vyrazili do kopce. V půlce kopce jsme potkali sebíhajícího Michala s kamarádem, mě vrtalo v hlavě kde je Milan ( nakonec prý nejel). Cestou jsem poslouchal rozhovory Anny, Honzy a Karla takže nebyla nuda.




U hradu teda zříceniny Ralsko pomalované azbukou (díky za úpravu památky Rusáci) jsme dostali razítko za výstup a po krátkém odpočinku jsme běželi dolu nazpátek na start. První kolo nám trvalo 50 minut, další kolečka se prodlužovala ani ne tak rychlostí výstupu a sestupu ale časem stráveným odpočinkem.







Lidí na trase bylo dost hlavně mezi 12 hodinou kdy na Ralsko putovali 25 členné teamy složené hlavně z dětí. Poslední kolo se k nám při výstupu ješte přidal Michal s kamarádem, po chvilce pokračovali seběhem z Ralska.



My nahoře ješte seděli a definitivně se rozhodlo, že je to kolo poslední (správně jsme měli jít ještě 2x) aby stihli dojet domů na hokej. Dole jsme dostali upomínkové předměty a dali si pivko a rozloučili se s pořadateli. Mě jel vlak v 16 hodin, takže jsem se nechal odvést na nádraží a pokračoval domů.



Pro mě tato akce sloužila hlavně jako tréning na Valašský hrb a zátěžový test kolen, oddychl jsem si že jsou konečně OK.


Převýšení mých 5 výstupů je cca 1900 m nahoru a 1900 m dolů na trase o délce cca 33 km.


záznam trasy zde - příchod z Mimoňe
a zde výstupy od Novin