15. QUO VADIS

 15. QUO VADIS 

VÍTÁNÍ JARA NA MILEŠOVCE
NOČNÍ PŘECHOD STROPNÍK - MILEŠOVKA 14.3.2015 

Jako další tréning na mou první stovku, kterou plánuji na začátku dubna jsem si vybral tento dálkový pochod, hlavně z toho důvodu abych si vyzkoušel jaké to je pochodovat ve tmě jen při světle čelovek popřípadě veřejného osvětlení.

záznam s trasy endomondo - omylem jsem si aplikačku před Milešovkou zapauzoval :(

V pátek ve 23:15 jsem z Mladé Boleslavi dorazil na hlavní nádraží v Praze, kde už čekalo 17 lidí netrpělivě čekajících než přijde Míša Jedličková, abychom si mohli koupit  skupinový lístek  do Oseku.  Během cesty vlakem, který jel přes Ústí nad Labem a Teplice, přistupovali další účastníci pochodu. Některé lidi už jsem potkal, některé lidi znám z blogů, které jsem četl, cesta příjemně ubíhala až na nepříjemný hluk v rychlíku z Prahy, nejspíše zase nějací spotovní "fanoušci". 

Cesta vlakem ( foto by Lucie Bartoňková)

Na startu se nás  natěšených lidí s čelovkami na hlavách  sešlo 64 (prý to je rekord - minulý rok byla účast 18 lidí) a také poměrně dost psů, na kapotě auta jsme si vyplnili jsme přihlášky, zaplatili 150 kč startovné a vyhlíželi start pochodu.

Na startu (foto by Aleš Zavoral)

Ten nastal ve 2:01 ráno chrti - běžci vyběhli stoupajícím terénem a za chvíli nebyli vidět. Já tentokrát plánoval jít jen turisticky, protože už měsíc mě pobolívala pravá kyčel, nechtěl jsem ji moc dráždit, přesto jsem vyrazil vpřed rychlou chůzí. Ihned po startu následovalo stoupání do kopce na Stropník 856mnm, jít do kopce mi problém nedělá tak se ve slušném tempu brzy odtrhávám od turistů za mnou. 

 Cestou nahoru začalo sněžit a přituhovat po cestě tekl potok, všude bláto a výše už i sněhu přibývalo, prostě nádhera.Před vrcholem Stropník na Dlouhé Louce byla první kontrola, tam jsem byl na 14tém místě, dostal jsem na posilněnou čaj a chleba se salámem, mňam :) moc jsem, ale se nezdržoval a vyrazil na vrchol. Asi 1 km před vrcholem jsem dohnal posledního z běžců a začal porušovat můj plán jít pohodově a místo toho jsem začal klusat. Terén nahoře byl celkem náročný, ač jsem se snažil běžet ve stopách, přesto jsem se místy propadl po kolena do závějí. Navíc jsem málem s kolegou minul odbočku na Stropník, ale nakonec jsem přeci jen dorazil na samotný Stropník (10 km od startu), kde byla další živá kontrola tentokrát však bez občerstvení, obdivuji, že tam ti dva jen tak postávali ve větru a padajícím sněhu a přesto byli usměvaví já bych zmrzl:). Následovala cesta dolů z kopce, kterou jsem už sbíhal v pěkném tempu, najednou jsem narazil na Evu Zborníkovou (druhá žena v CSUT) a Tomáše Vamberu, nemohli prý najít kontrolu K2 na stropníku a ztratili 15 min hledáním. Připojil jsem se  a běželi dál z kopce, někde jsem špatně zatočili ale pomohl nám můj mobil s mapami.cz a tak jsme se bez problémů znovu napojili na trasu. Pod kopcem trasa pokračovala asfaltkou do městečka Hrob kde nás doběhl další běžec stovek Aleš Zavoral, byl jsem tedy mezi prvními :), Aleš se zdržel asi pět minut s námi a pak vyběhl rychleji v před (v cíli byl pak první). S Evou a Tomášem jsem se držel asi dalších 8,5 km a trochu si popovídal, ale jejich tempo pro mě bylo celkem dost rychlé a potřeboval jsem zpomalit - přešel jsem do indiánského běhu. Na 19,3 km byla znovu živá kontrola s občerstvením (když přicházím tak Eva, Tomáš a Honza akorát vybíhali vpřed). Nalil jsem si zde Kofolu a vzal si dobrý koláč a hned vyrazil.

Následovala cesta do Teplic po vlastním značení rozbahněnou a celkem ošklivou cestou na okraji města, nicméně značení bylo perfektní a při použití reflexních odrazek snad bylo nemožné se ztratit. Pomalu se začalo rozednívat a já tak  mohl zhasnout čelovku, trochu se začala ozývat kyčel tak jsem přešel do konstantní chůze. Kontrola K4 těsně před Teplicemi už živá nebyla, jednalo se o barevný fix, kterým si označíte svou kontrolní kartu - já píši čas, ten byl 5:43. 

Další etapou Quo Vadis pochodu byl průchod Teplicemi (28km od startu) probouzejícím se městem ( po šesté hodině), přes pěkné náměstí, park, druhý konec města. 

V centru, probouzejícího se města Teplice

Začalo silněji pršet což jsem dokonce i chtěl, protože jsem měl v plánu testoval novou bundu, kterou jsem si na ultratraily pořídil. Asfaltkou pokračující přes vesnici Kladruby jsem se na 32 km dostal k páté kontrole s fixem, kde jsem byl v 6:45. Cesta z asfaltu konečne uhýbala po žluté okrajem pole, rovinatý terén se začal mírnem vlnit, trochu mě přemohla únava a já zpomalil na 14min/km. Před vesnicí Ohníč jsem zakufroval - sešel jsem z cesty a trvalo mi asi 20 minut než jsem znovu našel kudy mam jít, do Ohníče to bylo z kopce tak jsem trochu klusal. V Ohníči mě dostihli další dva běžci pozdravili jsme se běžci vyběhli v před, já se za nimi šinul šnečím tempem. Žlutá pokračovala dále do Kostomlat pod Milešovkou ( 40 km od startu) kde mě před městečkem dohnali Lucie Bartoňková s její fenkou Živou, ťapaly ve slušném tempu, já se stále šinul tím šnečím a už se modlil aby byl nějaký kopec. Bůh se nademnou smiloval a těsně za Kostomlaty začal stoupák lesní pěšinkou na hrad Sukoslav do kopce si moje kyčle odpočinuly a hned se mi šlo lépe. U hradu na kopci byla šestá kontrola s fixem, na kartičku píši 8:43, pokochal jsem se uměním našich předků postavit něco co se rozpadá za více než jeden rok ne jako naše silnice a vyrazil poklusem z kopce dolů.

Zřícenina hradu Sukoslav

Pod kopcem byla tajná kontrola na 43 km, kde mi zapsali čas 8:51, já mezitím vypil nabízenou colu a vzal jsem si jablko na cestu. Do cíle mi tedy chybělo už jen 10 kilásků. Cesta pokračovala po modré, 2 km před nástupem na Milešovku potkávám znovu Lucii Bartoňkovou s její fenkou a držím se jich až do cíle. Doběhli jsme pod Milešovku, která byla skoro celá v mlze a začali stoupat v ostrém tempu na vrcholek. Sněhu opět přibývalo, ale nebylo to nic drastického, hádám 4 cm. Na vrcholu Milešovky (47 km) jsme si razítkem v restauraci označili naše kartičky a hned vyrazili dále ( koukal jsem na obsluhu a jeho smutné psí oči asi doufal že si tam něco dáme). Začátek seběhu dolů byl dost pomalý - pod vrstvičkou sněhu byl led a kopec byl poměrně dost strmý, nechtěl jsem si sednout na zadek, naštestí to byl jen 0,5 km dlouhý úsek. 

Skluzavka z Milešovky (foto by Zdeněk Plavec)

Posledních 5,5 km už sbíháme pěkným tempem do obce Velemín, kde byl cíl tohoto dálkového pochodu, který jsem výpočtem zvládl za 8hodin 29 min což je asi 6,2 km/h nebo 9,60 min/km spolu s Lucií na sdíleném 10-11 místě. V motorestu potkávám lidi z trasy, které jsem potkal: nejrychleji Aleš za 6:49 , Eva a Tomáš 7:29. 

Pohodička v motorestu ve Velemíně v cíli trasy Quo Vadis (foto by Lucie Bartoňková)

Dávám si 0,5 litru kofoly a čekám na vlak, kterým jede většina doběhnuvších do Lovosic. Ostatní pokračují směr Praha já mám, však namířeno jinam. První přestup je v Litoměřicích, kde musím z jednoho nádraží přes město na druhé asi 1 km daleko, docela mi ztuhly nohy tak jsem šel jak kačer :) . Rychlík mě dovezl do Nymburka kde jsem přestoupil na vlak směr Nepřevázka kde byl cíl mé cesty. První co jsem udělal bylo naložení se do vany kde mě pomalu po 35 hodinách bdělosti přepadlo spaní...
 
Poznatky začátečníka:
 - pokud jsou na trase občerstvovačky tak si nebrat si moc jídla ( až na dvě tyčinky snickers jsem vše přivezl zpět)
 
- pokud je ze startu do cíle zajišten odvoz věcí tak toho využít a vzít si i suché prádlo na převlečení (vlakem jsem jel v zablácených botech, kalhotách a ve vlhkém oblečení takže mi byla 4 hodiny cesty domů zima)
 
- obléknout se do běžeckého i když mam naplánováno neběžet 
 
- měsíc pobolívající kyčel vyléčíte 53 km dlouhým trailem

Vybavení:
Boty - Salomon - xa 3d pro gtx
Turistické kalhoty - direct alpine -mountainer 3
Tričko- Craft  Zero
Mikina - The north face s polartec technologií
Bunda- Hight point - Road runner pro
Funkční šátek - buff
Čepice - The North Face - rocket Beanie

Tato akce se mi moc líbila vyzkoušel jsem si novou bundu, pochod za tmy a trochu jsem se prošel :)

 

Pamětní list - trochu mi změnili jméno, všiml jsem si až doma

Odkazy:

Fotky zde
Záznam trasy pomocí aplikace endomondo a mobilu Iphone 5s zde
 Stránky akce zde