Putování za Rumcajsem

Samozřejmně i Mankou a Cipískem. 

Asi dva týdny před tímto pochodem jsem se stále rozhodoval mezi 50 a 36 km trasou a také zda ji půjdu nebo  poběžím. Nakonec zvítězila varianta pohodově 36 km. Bylo to vůbec 36 km? Podle mého měření jen 30km - někde se pořadatelé asi spletli , nebo že by tiskařský šotek? :) Výlet to byl pěkný s dobrou společností, ale na můj vkus hodně asfaltu..

Plakát akce

Už od Brtnických ledopádů jsem byl domluvený s klučinou, kterého jsem tam potkal (a je také navíc přímo z Jičína), že bychom mohli jít spolu. Ješte pár dní před Rumcajsem to vypadalo, že půjdu sám, ale nakonec přeci jen Lukáš šel se mnou - jeho původní něžnější a krásnější doprovod šel po kratší trase s přáteli z Prahy..

cesta na autobus

První autobus z Mladé Boleslavi odjížděl v  7:25, trochu jsem v něm ještě schrupnul a v  8:10 už jsem stál ve městě pohádek. U Valdické brány na mě čekal Lukáš. Zašli jsme zaplatit startovné po 30 koruně, paní nám dala  propozice ke trase s pěknou mapkou a také kartičku na kontroly a rázem jsme byli připraveni vyrazit. Já si ješte rychle doběhl pro snídani - dva  meruňkové šátečky - mňam a pomalu jsme opouštěli Jičín.

Valdická brána

Prošli jsme vesnicí Holín směrem na Prachov podle propozic by měl být 9 km daleko, ale už po 5 km jsme tam byli, utíkalo to rychle... Cestou jsem se dozvěděl spoustu zajímavých věcí, jelikož je Lukáš členem KČT Jičín. Jak se značí trasy, pár pravidel, kdo to platí a postihy vcelku zajímavé:)

V Prachově na náš čekala usměvavá kontrola, dostali jsem dobrý teplý čaj a razítko s obrázkem Manky na kontrolní lístek. Trasa pokračovala podél Prachovských skal po žluté, trochu škoda, že nevedla přes skalní město, pravda nebyl problém tam zajít, mi se však drželi trasy, alespoň už to nebyla asfaltka.

 

skály , spíše kameny

Zde mi na messanger dorazila zpráva od Petra Bartoníčka na další zajímavou akci co se bude konat v Mladé Boleslavi, jsem celkem zvědav jak to dopadne :). 
Po chvíli jsme už byli na další kontrole u pozůstatku hradu Pařez, kde nám do kartičky přibylo razítko s Rumcajsem. U hradu Pařez se také dělila trasa 50 km a trasa 36 km, já a Lukáš jsme tedy pokračovali směrem na Libuň zase po asfaltce :( je ho nějak moc. Po cestě do Libuně začalo přibýval lidí z 23 km dlouhého pochodu, kteří šli v protisměru. Cesta nebyla moc ničím zajímavá pořád jen asfalt až v osadě Svatý Pert bylo jedno místo kde jsem se zasmál. Byla to zvonička s předpovědí počasí - indikátorem stavu počasí byl provaz visíci od zvonu. Předpověďi byli v tomto smyslu 

• zda-li provaz suchý - svítí slunce
• jestliže provaz vlaje - je větrno
• zda-li je provaz zmrzlý - je mráz , atd.

Lesní cestou jsme se dostali před Morcinov, kde se napojovala trasa padesátkařů dále do Košova. V Košově byla kontrola v hospodě, měl jsem docela hlad od rána kromě dvou meruňových šátečků jsem nic nejedl takže hospoda byla ve správný čas na správném místě. Na kontrole jsem dostali další a už poslední razítko s pohádkovou postavou a rozhodli jsme se chvíli posedět. Na posilněnou jsem si vzal gulášovou polívku, byla celkem dobrá a něco teplého do žaludku také bodlo. Lukáš jakožto člen KČT Jičín všechny lidi na kontrolách znal nejinak tomu bylo i zde. Dostal od pána z kontroly lístek na tekuté občerstvení. U obsluhy jsem Lukášovi vystál frontu na pivo mezitím on dostal od paní z kontroly její svačinu a ředkvičky . Za odměnu za vystátou frontu jsem dostal tu sváču :) chléb se sýrem a mňam ředkvičky. V hospodě jsme nakonec strávili cca 45 min, poté co jsme vylezli ven vysvitlo sluníčko a udělalo se příjemně teplo.

Cestička ubíhala směrem na kopeček Tábor nejvyšší bod našeho putování stojí zde kostelík a hotel s vyhlídkou.

 

Tábor

Z kopečka dolů jsme seběhli do Kyjí, kde mě zaujala krásná autobusová zastávka, hotová perníková chaloupka.

autobusová zastávka - Kyje

Následovalo poslední krátké stoupání a seběh k pile v městečku Železnice odkud trasa vedla po vlastním fáborkovém značení. Kousek od kopce Zebín jsme si řekli že na něj vylezeme, ale ejhle zastavil nás elektrický ohradník. Po chvíli váhání jsem se obětoval a sáhl si -  AUAU :) , šli jsme tedy podél, ale po prolézaní mezi stromky, rašícím bezem a šípkovým trním jsme se ocitli na asfaltce po které vedla naše trasa. Na Zebín už jsme se rozhodli nejít a pokračovali jsme do Jičína, který byl už na dohled.

Ješte před Jičínem mi Lukáš říkal, že musíme jít za organizátorem a ukázat mu GPS log, který mi nakonec naměřil 30 km a ne 36, mě se moc nechtělo:) stejně jsme organizátora nenašli... V cíli jsem dostal diplom za absolvovanou trasu a bonbon, a pak jsem si všiml i součtu účastníků letošního ročníku, bylo psáno celkem 4367 lidí a dětí ( psi, kočky a jiné rodinné miláčky asi nepočítali).

Účast byla slušná

Já a Lukáš

Nakonec jsme se nechali vyfotit u draka a vyrazili k autobusovému nádraží kde jsme se rozloučili. Autobus byl příjemně vytopen a prázdný, pěkně jsem ti tam schrupnul. O následném srazu se spolužáky ze základní školy, a o neděli, kterou jsem celou proležel a léčil kocovinu radši psát nebudu :D .

 

 

 

záznam trasy

Odkazy:

záznam z Endomonda zde
Foto zde 

 

Úvodem

Úvodem

Poslední rok se mi obrátil úplně naruby. Celý svůj čas jsem proseděl u počítače a gamesek a ani nevím proč, ale přesně 15.6.2014 jsem si obul své boty na turistiku  a místo startu počítače jsem vystartoval a vyběhl ven. První kilometr byl udýchaný a upocený, stejně jako druhý a třetí, srdce mi chtělo vyskočit z hrudi, ale nepřestal jsem. Začal jsem běhat podle aplikace Endomondo u níž jsem využil připravený tréningový plán na 5 km s názvem " Z gauče 5 km" - vtipný název :). Za dva týdny už se mi běhalo dobře a navíc jsem se ujistil, že mě to bude asi bavit, proto jsem si po probrání problematiky a tipech od kamaráda Michala zaběhl koupit botky na běh. Volba padla na boty Mizuno Wave Ascend 8 - tedy trailové boty vhodné do terénu. Postupem času jsem už moc podle tréningového plánu neběhal a začal běhat delší a delší trasy. Jednou při brouzdání na facebooku někdy v prosinci jsem zahlédl odkaz  www.dalkovepochody.cz a klikl na něj, zaujalo mě množství akcí dálkových pochodů, a protože i v době před datumem výše uvedeným jsem rád chodil dlouhé treky ( i když jen párkrát za rok) rozhodl jsem se zůčastnit některých z nabízených akcí. Začal jsem hltat reportáže a blogy účastníků kdykoliv jsem měl chvíli čas četl jsem je, nejoblíbenější asi od Elišky Majorové. 
Rozhodl jsem se, že to musím vyzkoušet - bolest, puchýře, únavu, ale i víteztví sám nad sebou a trávení času s podobně bláznivými lidmi:) 

Můj první běh zde

15. QUO VADIS

 15. QUO VADIS 

VÍTÁNÍ JARA NA MILEŠOVCE
NOČNÍ PŘECHOD STROPNÍK - MILEŠOVKA 14.3.2015 

Jako další tréning na mou první stovku, kterou plánuji na začátku dubna jsem si vybral tento dálkový pochod, hlavně z toho důvodu abych si vyzkoušel jaké to je pochodovat ve tmě jen při světle čelovek popřípadě veřejného osvětlení.

záznam s trasy endomondo - omylem jsem si aplikačku před Milešovkou zapauzoval :(

V pátek ve 23:15 jsem z Mladé Boleslavi dorazil na hlavní nádraží v Praze, kde už čekalo 17 lidí netrpělivě čekajících než přijde Míša Jedličková, abychom si mohli koupit  skupinový lístek  do Oseku.  Během cesty vlakem, který jel přes Ústí nad Labem a Teplice, přistupovali další účastníci pochodu. Některé lidi už jsem potkal, některé lidi znám z blogů, které jsem četl, cesta příjemně ubíhala až na nepříjemný hluk v rychlíku z Prahy, nejspíše zase nějací spotovní "fanoušci". 

Cesta vlakem ( foto by Lucie Bartoňková)

Na startu se nás  natěšených lidí s čelovkami na hlavách  sešlo 64 (prý to je rekord - minulý rok byla účast 18 lidí) a také poměrně dost psů, na kapotě auta jsme si vyplnili jsme přihlášky, zaplatili 150 kč startovné a vyhlíželi start pochodu.

Na startu (foto by Aleš Zavoral)

Ten nastal ve 2:01 ráno chrti - běžci vyběhli stoupajícím terénem a za chvíli nebyli vidět. Já tentokrát plánoval jít jen turisticky, protože už měsíc mě pobolívala pravá kyčel, nechtěl jsem ji moc dráždit, přesto jsem vyrazil vpřed rychlou chůzí. Ihned po startu následovalo stoupání do kopce na Stropník 856mnm, jít do kopce mi problém nedělá tak se ve slušném tempu brzy odtrhávám od turistů za mnou. 

 Cestou nahoru začalo sněžit a přituhovat po cestě tekl potok, všude bláto a výše už i sněhu přibývalo, prostě nádhera.Před vrcholem Stropník na Dlouhé Louce byla první kontrola, tam jsem byl na 14tém místě, dostal jsem na posilněnou čaj a chleba se salámem, mňam :) moc jsem, ale se nezdržoval a vyrazil na vrchol. Asi 1 km před vrcholem jsem dohnal posledního z běžců a začal porušovat můj plán jít pohodově a místo toho jsem začal klusat. Terén nahoře byl celkem náročný, ač jsem se snažil běžet ve stopách, přesto jsem se místy propadl po kolena do závějí. Navíc jsem málem s kolegou minul odbočku na Stropník, ale nakonec jsem přeci jen dorazil na samotný Stropník (10 km od startu), kde byla další živá kontrola tentokrát však bez občerstvení, obdivuji, že tam ti dva jen tak postávali ve větru a padajícím sněhu a přesto byli usměvaví já bych zmrzl:). Následovala cesta dolů z kopce, kterou jsem už sbíhal v pěkném tempu, najednou jsem narazil na Evu Zborníkovou (druhá žena v CSUT) a Tomáše Vamberu, nemohli prý najít kontrolu K2 na stropníku a ztratili 15 min hledáním. Připojil jsem se  a běželi dál z kopce, někde jsem špatně zatočili ale pomohl nám můj mobil s mapami.cz a tak jsme se bez problémů znovu napojili na trasu. Pod kopcem trasa pokračovala asfaltkou do městečka Hrob kde nás doběhl další běžec stovek Aleš Zavoral, byl jsem tedy mezi prvními :), Aleš se zdržel asi pět minut s námi a pak vyběhl rychleji v před (v cíli byl pak první). S Evou a Tomášem jsem se držel asi dalších 8,5 km a trochu si popovídal, ale jejich tempo pro mě bylo celkem dost rychlé a potřeboval jsem zpomalit - přešel jsem do indiánského běhu. Na 19,3 km byla znovu živá kontrola s občerstvením (když přicházím tak Eva, Tomáš a Honza akorát vybíhali vpřed). Nalil jsem si zde Kofolu a vzal si dobrý koláč a hned vyrazil.

Následovala cesta do Teplic po vlastním značení rozbahněnou a celkem ošklivou cestou na okraji města, nicméně značení bylo perfektní a při použití reflexních odrazek snad bylo nemožné se ztratit. Pomalu se začalo rozednívat a já tak  mohl zhasnout čelovku, trochu se začala ozývat kyčel tak jsem přešel do konstantní chůze. Kontrola K4 těsně před Teplicemi už živá nebyla, jednalo se o barevný fix, kterým si označíte svou kontrolní kartu - já píši čas, ten byl 5:43. 

Další etapou Quo Vadis pochodu byl průchod Teplicemi (28km od startu) probouzejícím se městem ( po šesté hodině), přes pěkné náměstí, park, druhý konec města. 

V centru, probouzejícího se města Teplice

Začalo silněji pršet což jsem dokonce i chtěl, protože jsem měl v plánu testoval novou bundu, kterou jsem si na ultratraily pořídil. Asfaltkou pokračující přes vesnici Kladruby jsem se na 32 km dostal k páté kontrole s fixem, kde jsem byl v 6:45. Cesta z asfaltu konečne uhýbala po žluté okrajem pole, rovinatý terén se začal mírnem vlnit, trochu mě přemohla únava a já zpomalil na 14min/km. Před vesnicí Ohníč jsem zakufroval - sešel jsem z cesty a trvalo mi asi 20 minut než jsem znovu našel kudy mam jít, do Ohníče to bylo z kopce tak jsem trochu klusal. V Ohníči mě dostihli další dva běžci pozdravili jsme se běžci vyběhli v před, já se za nimi šinul šnečím tempem. Žlutá pokračovala dále do Kostomlat pod Milešovkou ( 40 km od startu) kde mě před městečkem dohnali Lucie Bartoňková s její fenkou Živou, ťapaly ve slušném tempu, já se stále šinul tím šnečím a už se modlil aby byl nějaký kopec. Bůh se nademnou smiloval a těsně za Kostomlaty začal stoupák lesní pěšinkou na hrad Sukoslav do kopce si moje kyčle odpočinuly a hned se mi šlo lépe. U hradu na kopci byla šestá kontrola s fixem, na kartičku píši 8:43, pokochal jsem se uměním našich předků postavit něco co se rozpadá za více než jeden rok ne jako naše silnice a vyrazil poklusem z kopce dolů.

Zřícenina hradu Sukoslav

Pod kopcem byla tajná kontrola na 43 km, kde mi zapsali čas 8:51, já mezitím vypil nabízenou colu a vzal jsem si jablko na cestu. Do cíle mi tedy chybělo už jen 10 kilásků. Cesta pokračovala po modré, 2 km před nástupem na Milešovku potkávám znovu Lucii Bartoňkovou s její fenkou a držím se jich až do cíle. Doběhli jsme pod Milešovku, která byla skoro celá v mlze a začali stoupat v ostrém tempu na vrcholek. Sněhu opět přibývalo, ale nebylo to nic drastického, hádám 4 cm. Na vrcholu Milešovky (47 km) jsme si razítkem v restauraci označili naše kartičky a hned vyrazili dále ( koukal jsem na obsluhu a jeho smutné psí oči asi doufal že si tam něco dáme). Začátek seběhu dolů byl dost pomalý - pod vrstvičkou sněhu byl led a kopec byl poměrně dost strmý, nechtěl jsem si sednout na zadek, naštestí to byl jen 0,5 km dlouhý úsek. 

Skluzavka z Milešovky (foto by Zdeněk Plavec)

Posledních 5,5 km už sbíháme pěkným tempem do obce Velemín, kde byl cíl tohoto dálkového pochodu, který jsem výpočtem zvládl za 8hodin 29 min což je asi 6,2 km/h nebo 9,60 min/km spolu s Lucií na sdíleném 10-11 místě. V motorestu potkávám lidi z trasy, které jsem potkal: nejrychleji Aleš za 6:49 , Eva a Tomáš 7:29. 

Pohodička v motorestu ve Velemíně v cíli trasy Quo Vadis (foto by Lucie Bartoňková)

Dávám si 0,5 litru kofoly a čekám na vlak, kterým jede většina doběhnuvších do Lovosic. Ostatní pokračují směr Praha já mám, však namířeno jinam. První přestup je v Litoměřicích, kde musím z jednoho nádraží přes město na druhé asi 1 km daleko, docela mi ztuhly nohy tak jsem šel jak kačer :) . Rychlík mě dovezl do Nymburka kde jsem přestoupil na vlak směr Nepřevázka kde byl cíl mé cesty. První co jsem udělal bylo naložení se do vany kde mě pomalu po 35 hodinách bdělosti přepadlo spaní...
 
Poznatky začátečníka:
 - pokud jsou na trase občerstvovačky tak si nebrat si moc jídla ( až na dvě tyčinky snickers jsem vše přivezl zpět)
 
- pokud je ze startu do cíle zajišten odvoz věcí tak toho využít a vzít si i suché prádlo na převlečení (vlakem jsem jel v zablácených botech, kalhotách a ve vlhkém oblečení takže mi byla 4 hodiny cesty domů zima)
 
- obléknout se do běžeckého i když mam naplánováno neběžet 
 
- měsíc pobolívající kyčel vyléčíte 53 km dlouhým trailem

Vybavení:
Boty - Salomon - xa 3d pro gtx
Turistické kalhoty - direct alpine -mountainer 3
Tričko- Craft  Zero
Mikina - The north face s polartec technologií
Bunda- Hight point - Road runner pro
Funkční šátek - buff
Čepice - The North Face - rocket Beanie

Tato akce se mi moc líbila vyzkoušel jsem si novou bundu, pochod za tmy a trochu jsem se prošel :)

 

Pamětní list - trochu mi změnili jméno, všiml jsem si až doma

Odkazy:

Fotky zde
Záznam trasy pomocí aplikace endomondo a mobilu Iphone 5s zde
 Stránky akce zde